Sláva nazdar výletu! aneb ze života s batoletem

Publikováno v: Blog |

Asi před 14 dny jsme se vydali na výlet do Častolovic. Po nezbytném brblání skoro devítileté dcery ( ta puberta přišla fakt nějak brzy ) jsme těsně před druhou hodinou odpolední vyrazili. Nasoukala jsem se dozadu mezi 2 dětské autosedačky, nechápu, proč je dělají tak široký, když děti a miminka jsou přece tak malý! a vyjeli jsme. S řevem.

Skoro čtyřměsíční neteřinka už byla přetažená, protože nasoukat dva kočárky do kufru a tři děti do autosedaček prostě chvíli zabere, zvlášť když jste zvyklí dávat sedačku – vajíčko do auta jen z jedné strany a teď ji dáváte z druhý a nějak vám to s tím pásem nevychází.

Na mě vyšla nevděčná úloha uspávače. Přidržujíc dudlík v pusince jsem syčela pššš a protože jsme jeli po hladkém asfaltu, ještě jsem  kvedlala ze  strany na stranu autosedačkou. Po nekonečných 10 minutách se autem konečně rozhostí ticho. Pak už cesta ubíhá v pohodě.

Parkujeme a děti se hned hrnou ven z auta, že musí čůrat. Ta nejmladší ještě spí. Než stihnu vytáhnout z kufru kočár, je syn už na druhé straně parkoviště. Běžím tedy pro něj a vracíme se k autu pro kočárek a jdeme zaplatit parkovné. Dcera se synem dostávají bonbónek, Honzík tedy až po upozornění, že po parkovišti se neběhá.

Honzík uvidí hřiště a s výkřikem „pepe“ ( rozuměj hřiště) upaluje ke skluzavce. Asi po 15 minutách řádění ho přemluvím na jeleny, a pak hned míříme do minizoo. Na pokladně zakupuji ke vstupnému dva balíčky krmení a jde se na zvířátka.

První je na řadě velká bílá koza, která vám při krmení oblízne svým dlouhým jazykem celou ruku. Krmit prasátka z ruky je zakázáno, Kačka jim tedy krmení hází na zem a rozčiluje se, že velká bachyně selátkům nic nenechá. “ Vidíš, jakou máš hodnou maminku, já ti najíst dávám“, přihřívám si hned svou polívčičku.

Následují velké lamy, ze kterých má syn trochu respekt a stádo malých koziček, ty jsou naopak na krmení ideální. Taky u nich stravíme nejdelší dobu. Poslední zbytky pro oslíka a poníky a může se jít. Tedy až potom, co se musí vlízt do otevřeného výběhu morčat a do klece k holubům.

Pak se jde na zmrzlinu. Honzíka to ale táhne k rybníčku. Chodí těsně po kraji a já jen čekám, kdy tam zahučí. Naštěstí je ale zmrzlina velké lákadlo, a tak se asi na minutu (což je pro něj předlouhá doba) usadí i s Kačkou na lavičku před cukrárnu.

Já si koupím chlebíček, už jsem ho neměla, ani nepamatuju a sedneme si na lavičku k rybníčku, když tu mě osvítí nápad. Posílám Kačku pro starý rohlík na krmení ryb, které jsem v cukrárně zahlédla. Co na tom, že je s cenou 3 koruny české dražší než ten čerstvý v potravinách. A za chvíli už házíme kousky rohlíků do vody, ryby jsou hned u nás a děti jsou nadšené. I Kačku to nadchlo, takže se vydává pro druhý rohlík a následně jde ještě koupit třetí. Nakonec je to největší  zážitek z dnešního dne.

A dojde i na to vykoupání, i když jen velmi nesmělé. Hned po tom, co mi je svěřeno houpání a popojíždění kočárku s opět křičící neteřinkou, běží Honzík prozkoumat asi 2 metry vzdálený břeh. Po očku ho sleduju, je tam paní, tak snad dobrý…. a už ho vytahuje, rozhlíží se, ke komu patří a posílá k mamince. Chvilku přemýšlím, jestli mám dělat, že ho neznám nebo se k němu hlásit a být ta nezodpovědná matka, která nechá dvouleté dítě spadnout do rybníka. Kontroluju rozsah škod, nic velkého, jedna sandálka s ponožkou mokrá, na hřišti ponožku sundávám, vlhká bota nijak moc nevadí, je teplo.

Pár minut poté syn opusinkuje, poobjímá a povalí do trávy asi o dva roky starší a o hlavu větší holčičku a může se jet domů. Sláva!

P1080850



Bez komentáře »


Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *